A tak to je...

12. října 2015 v 22:41 | Gob |  Ze života
Mám důvod být šťastný?

Ano, jsem zdravý...
Nic netrápí mé tělo, žádné trvalé bolesti,
žádné znatelné příznaky zatím můj odchod nevěstí.
Ale proč sám běhat v dešti, proč dobíhat duhu,
pak člověk je za blázna všem lidského druhu.

Ano, mám rodinu...
Početná skupina se o svátcích schází,
ale jen zdvořilé pohledy na sebe vzájemně hází.
A že se na city nehraje a nikdy se nehrálo,
to v dětství mě změnilo a asi už nastálo.

Ano, mám přátele...
Se spoustou lidí už jsem si rukama třásl,
však pod nánosem času plamen přátelství hasl.
Ačkoliv dneska jich stovky z mé mysli trčí,
telefon nezvoní, jen zarytě mlčí.

Ano, mám práci...
Za výdělkem vyrážím ráno co ráno,
narozdíl od jiných jimž není to přáno.
Ale k čemu ty peníze když cenou jsou nervy
a mysl je prolezlá jak mrvola červy.

Ano, mám dům...
Mám se kam vrátit, nežiju kočovným životem,
ale ostatní svět je tam venku za plotem.
Čtyři stejné zdi svíraj mé niterní tělo
a to se už nemůže bránit i kdyby chtělo.

Ne, nemám důvod...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Falcine Falcine | 24. ledna 2016 v 17:52 | Reagovat

Více touhy v Tobě není?
Poslal´s mysl v zapomnění.
To Ty sám sis zabil štěstí,
zaprodal ses dospělosti.

Poslouchej teď chvíli své srdce...

Zde je to, co divy činí,
je zde každý smutek, viny.
Zde jsou všechny Tvé slabosti,
zde Ti červi lezou kostmi.
Zapsány zde všechny chmury,
všechny skryté noční můry.

Je zde láska, je zde soucit,
také víra a um kouzlit
- úsměv v očích sličných dam,
- sílu v očích malých pánů,
- z nenávisti lásky trám,
- ze tmy světlo, světlo ve tmu.

Jsou zde Ti co maj Tě rádi,
i důvěra k těm, co máš Ty.
Když je ztrácíš, zde je najdeš,
budou s Tebou - kam chceš, půjdeš.

Jsou zde všechny Tvoje síly,
jež nabíráš s každou pílí.
Zde je touha, láska, víra
a zde NIKDY neumírá.

Už slyšíš?
Máš proč být šťastný - a tak to je ;-)

(Ať už chceš být čímkoli a toužíš po čemkoli, drž krok s hlasem své duše...)

2 Gob Gob | 1. února 2016 v 23:40 | Reagovat

Pravdu máš a já žel vím,
že se dospívání nezbavím.

Jak zmizí slunce příjde čas
kdy mé srdce tepe nadoraz.
Myslí na vše - na lásky, stesky
ty v mysli září jak v bouři blesky.

Ač snažím se být milý k všem,
duše stále uvnitř stěn.
Sevřená jak v dávné pasti,
jak piráti nad propastí.

A k čemu duše plná něhy?
Stejně to vždycky končí stehy.
Stehy co zas díru látaj,
když do světa se city dávaj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama