Říjen 2015

A tak to je...

12. října 2015 v 22:41 | Gob |  Ze života
Mám důvod být šťastný?

Ano, jsem zdravý...
Nic netrápí mé tělo, žádné trvalé bolesti,
žádné znatelné příznaky zatím můj odchod nevěstí.
Ale proč sám běhat v dešti, proč dobíhat duhu,
pak člověk je za blázna všem lidského druhu.

Ano, mám rodinu...
Početná skupina se o svátcích schází,
ale jen zdvořilé pohledy na sebe vzájemně hází.
A že se na city nehraje a nikdy se nehrálo,
to v dětství mě změnilo a asi už nastálo.

Ano, mám přátele...
Se spoustou lidí už jsem si rukama třásl,
však pod nánosem času plamen přátelství hasl.
Ačkoliv dneska jich stovky z mé mysli trčí,
telefon nezvoní, jen zarytě mlčí.

Ano, mám práci...
Za výdělkem vyrážím ráno co ráno,
narozdíl od jiných jimž není to přáno.
Ale k čemu ty peníze když cenou jsou nervy
a mysl je prolezlá jak mrvola červy.

Ano, mám dům...
Mám se kam vrátit, nežiju kočovným životem,
ale ostatní svět je tam venku za plotem.
Čtyři stejné zdi svíraj mé niterní tělo
a to se už nemůže bránit i kdyby chtělo.

Ne, nemám důvod...