Jizvy a šrámy

2. ledna 2014 v 15:17 | Gob |  Ze života
...
A já, co by temný poutník, putuji životem v kápy,
by nikdo neviděl mojí pravé tváře.
S tělem skrytým pod pláštěm, toulám se pak nocí i světlem,
hledajíc utrpení ostatních a snažeje se je zmírnit.
Hojivá slova hledám a v trápení druhých snažím se jim ukázat cestu,
cestu ke smíru a štěstí.
Co na tom, že každá hojená rána obtiskne se na mé tělo, to jest údělem poutníků.
A já jím jsem.
Tím, kdož nemá stání, koho láká volání hvězd a noci,
tím, kdo cizích Osudů pečuje víc, než svého života.
Ač poset ranami, vždy znova snažím se podat pomocnou ruku,
ruku co hladí, ruku co podrží,...
Co však mám dělat, když slova má nehojí a stejně jako rána na duši, z
anicuje se i ta na tělě mém?
Selhal jsem a s tím mám se smířit??
Pokud ano, je tedy cenou za selhání věčné trápení a bolest.
Musí být, jinak necítil bych co cítím, bolest by pomíjela.
...

... pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama