Srpen 2013

Zlom(k)ová setkání

28. srpna 2013 v 21:38 | Gob |  Ze života
Každý z nás to jistě někdy zažil. Ta kouzelná setkání s někým, koho jste sice dřív neznali, ale po určité době vám tak nějak přirostl k srdci nebo, pokud jde o horší variantu, už vám aspoň tak není proti srsti. Trávíte spolu někde společný čas a náhle bum - je čas rozjet se do svých domovů, za starými přáteli, za rodinami, za svým běžným životem. Pro někoho pak onen známý - neznámý zůstane třeba jen příjemnou vzpomínkou, později už možná jen matným stínem v záhybech paměti, nebo ho mysl vytěsní a vy si na něj už v životě nevzpomenete. Tak už to chodí.

Horší případ ovšem nastane, když se vám po onom dotyčném začne stýskat a v souvisloti s tím vám dojde, že už ho asi nikdy neuvidíte. Tahle situace má ještě jakés takés východisko, jde-li o jednotlivce. V dnešní době fejsbuku, telefonů, mailů a kdo ví čeho ještě, není vzdálenost již takový problém.

Co ale dělat, když vám takových lidí chybí víc? Jistě, řešení může být podobné jako u jedné duše, ale potkat se někde se skupinou lidí a setkání třeba i zařídit, to už je jiná. Je velice zvláštní, že propadám těmto náladám. Vždyť vím, že se s tou skvělou bandou ještě jednou potkám na podzim. Co my tedy vadí? Mám být rád, že pískání průvodčího v Lidečku nebylo úplnou tečkou. Bohužel, já takhle asi nefunguju.


Když se v myšlenkách vrátím o pár (tý)dnů zpátky, vidím všechny ty tváře, jak sedí ve skalách, zadumaně sledují plamen své svíce a přemyšlí. Každý sám nad sebou, ale přitom společně s ostatními. Pak si vybavím každého s nich jak se směje, jak společně něco tvoříme, jak nás radost a nadšení spojuje. Možná to je to, co mi bude ze všeho nejvíc chybět. Spojení s těmi skvělými lidmi, kteří vešli do mého života sice jen na pár dní, ale už navždy tam zanechají stopu.

Proto jsem teď smutný. Naplno mi dochází, že i když se ještě uvidíme na podzim, už nikdy tak naplno neožije kupička, noční datlovaní "Za hranicí", praskající lavičky v aule ani nic jiného. Pocity jsou to ještě čerstvé a časem možná ochabnou, ale současná bezmoc a smutek, to je to, co mě při vzpomínkách naplňuje.

A tak pravil nostalgik.

Carpe diem,

Gob