Říjen 2012

Záhyby duševní ulity

14. října 2012 v 20:16 | Gob |  Ze života
Ani nevím, proč mám po dlouhé době zase náladu na psaní článku. Nebo je to spíš nenálada? Těžko říct.
Kdyby byl běžnej den, seěl bych teď doma, nohy na stole, film v přehrávaču a nedělní idylka jako vždy. Kdyby byl běžnej den...ale on není.
Sedím na čajovně, bolí mě záda, na klíně notebook a kolem dokola komentáře her, postup vaření čaje, politická debata, smutné jazzové songy....blázinec. Proč jsem jenom nezůstal doma? Aha, už vím. O víkendu jsem byl pryč (jako ostatne téměř každej víkend posledního půl roku) a musím dohnat práci. Právě v návratu domů je asi ta zapeklitá nenálada. Nefunkční net, rozbité auto, v pokoji zim jak v psírně...co pak s takovým barákem? Leda ho nechat za zádama a někam zmizet....schovat se někde v ulitě...v mém případě dokonce v Ulitě.
Po dvou hodinách práce už mě to vážne nebaví, možná proto jsem si vzpomněl na blog a na dlouhou odmlku, která tu panuje. Další bude možná ještě delší, kdo ví.
O čem jsem chtěl vlastně psát? To taky nevím...možná se vykecat z blbé nálady (ikdyž to si v duchu vymlouvám), možná prostě využívám to, že jsem po půl hodině přesvědčil noťas se připojit wifi.
Nějak to poslední dobou za moc nestojí. Sice mám přítelkyni, kterou mám nadevšechno rád, novou práci, která vypadá skvěle a baví mě, ale stejně mě dokáže přepadnout stav podobnej tomuhle. Asi je to moc změn k dobrýmu v krátkým čase. Vlk samotář, s prací, za kterou ani nedostával plat najednou potkal skvělou dívku a práce se najednou objevuje všude. Blázinec. Možná už se mi trochu stýská po starém životě, ale ničeho nového se vzdát nechci...teď mi najednou na mysli se starými vzpomínkami vyvstanulo i slovo "melancholie"...to je ono, svině jedna bezcitná vlezlá! To prostředí, ty kulisy, to citový rozpoložení - to všechno už jsem kdysi zažíval více či méně podobně, jen jsem v tom období byl z nějakého nepochopitelného důvodu šťastnější....čert to sper, znovu se přesvědčuju o tom, že v nejlepším se má přestat a krásné chvíle málokdy prožijeme znova stejně krásně. A když už jsem u toho přestáváním, skončím i psaní (ikdyž čtenáři jistě uznáš, že rozhodně ne v nejlepším).
Tak se mějte hezky, nepodléhejte nenáladám, milujte se a množte se.
Carpe diem
Zdrc