Večer, na který se nezapomíná

18. prosince 2011 v 15:57 | Gob |  Ze života
Blížila se osmá hodina večerní a dvě postavy spěchaly k přehradě. Na chvíli se zastavily na místě srazu a rozhlížely se okolo. Hledaly ostatní. Po chvíli se ze tmy vyloupla další postava a přidala se k pvním dvěma. Hovořili lehce tlumenými hlasy a po chvilce se vydaly směrem k blízké klubovně. Otevřely dveře a okamžitě se na ně zaměřilo dalších devět pohledů. Všichni se vzájemně pozdravili. Atmosféru plnilo lehké napětí a mírná nervozita některých přítomných. ,,Pojďme prosím ještě na chvíli ven" ozvalo se do ticha. Nikdo nic nenamítal, každý si jen oblékl bundu a vyšel ven. Tady postavy vytvořily kruh. ,,Chtěla bych, aby si teď každý z vás rozmyslel, co by chtěl do oddílu přinést a jak by mu chtěl být nápomocný. Později nám to všem řeknete. Teď pojďme zpátky." Postavy se rozestavěly do kruhu po obvodu setmělé klubovny. Celou místnost osvětlovalo jen pár plamenů svíček. Jedním z plamínků byl i ten ze svíčky, kterou držel v ruce. Kdo? No přece On - ten, který se rozhodl rozšířit jejich řady a složit posvátný slib. "Přistup blíž a přines do našeho kruhu světlo." zaznělo od postavy, která stála přimo naproti Němu. Vykročil. Třásly se mu nohy a srdce bušilo, jako kdyby chtělo vyskočit z těla. Pomalu položil svoji svíci do kruhu menších, ještě zhasnutých, svící na podlaze. Pak promluvil a sám byl překvapen, že jeho hlas se vůbec nechvěje. Jen mluvil a upřímně říkal, co by chtěl všech lidem z 13. oddílu dát. Když skončil, ujímaly se pak slova další postavy z kruhu a každá si o jeho svící zapálila jednu svoji. Když tento kruh dokončily, na pokyn své vůdkyně se znova ujal slova On a přečetl starou indiánskou modlitbu. Dočetl a v klubovně se znovu rozhostilo ticho. Pak promluvila divka po jeho pravé ruce. Byla jeho Svědkem. Nemluvila dlouho, ale řekla spoustu věcí. Nemluvila nahlas, ale její krásná slova Mu zněla v uších ještě dlouho poté. Pak přišla chvíle, kvůli které se všichni sešli. Atmosféra byla přímo posvátná a ticho stejně tak. On předstoupil před svoji vedoucí, do levé ruky uchopil cíp vlajky, tři prsty pravé ruky položil na bibli a spustil. Ačkoliv tlukot srdce cítil až ve spáncích, pronesl slib uvolněně a klidným hlasem. Pak stiskl levici své vedoucí, do ruky dostal svůj slibový odznak a kolem krku přívěsek se znakem svého oddílu. Následně obešel kruh, aby stiskl levici i ostatním a s každým se objal. Byl neskonale šťastný. Konečně oficiálně patřil do této velké rodiny a mohl to o sobě hrdě prohlašovat....

Skutečně jeden příběh ze života. A skutečně takový, na jaký nikdy nezapomenu.
Zdrc :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Princezna Bajaja Princezna Bajaja | 30. prosince 2011 v 14:07 | Reagovat

Krásně napsáno. Muselo to být úžasné :-).

2 Failalaila Failalaila | 25. května 2016 v 11:57 | Reagovat

Nejnádhernější okamžiky v téhle pozoruhodné milované rodině. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama