Zima

1. prosince 2010 v 13:56 | Gob |  Ze života
Tak už je to tady. Sněží. Z nebe se valí spousta bilých částeček, které mnozí vítají a mnozí také proklínají. Koukám se ze školní učebny oknem ven do parku a sleduji děti, jak si vesele hrají, pobíhají a radují se ze života. Ještě aby ne. V jejich věku ještě nemají žádné starosti a problémy, nemusí řešit maturitu, zimní kalamity, nesjízdnost silnic...prostě nic.

Oči studentů se na to dívají nejspíš tak, že se asi pěkně prokloužou cestou domů, doufajíc, že je zledovatělý chodník nesveze až pod kola šaliny nebo auta. Někteří se možná těší na chvíli, kdy vyběhnou ven z hlavních dveří své školy,rychle udělají pár koulí a vmetou je svým kamarádům do těla hned, jak i oni vyjdou z budovy ven. Jojo, zlaté časy koulovaček....

Dospělý člověk, který se později bude pomaloučku a opatrně odebírat vstříc domovu z práce, bude možná přemýšlet o tom, jak krutě mrzne a jak letošní zima bude tuhá. Bude nebo nebude? Těžko říct. Ale indiáni prý už od léta shromažďují dřevo...

Asi nejvíc budou návalem bílého deště ,,potěšeni" řidiči. Ať už řídí cokoliv, nápor těchto ledových krystalků jim jistě cestu nezpříjemní. Sám už se mohu mezi takové smolaře zařadit. Moje situace je však trošku komplikovanější. Stejně jako spousta mých kamarádů a známých, i já zažívám svoji první zimní sezonu za volantem. Doufám, že ji všichni přežijeme ve zdraví a bez materiálních škod.

Pořád sněží...no, ještě aby ne, vždyť článek píšu jen pár minut...ikdyž...jedna věc se přecejenom změnila...už nesněží - začalo chumelit.

Abych byl upřímný, nejradši bych teď v té škole zůstal až do zítřka. Bylo by to fajn. Dohnal bych všechny resty, dokreslil výkresy, možná se i něco naučil. Ale bohužel mám smůlu, budu muset do toho nepříjemného počasí. Sice až za dvě hodiny, ale stejně budu.

Kdybych aspoň mířil rovnou domů, do tepla a k hrnku horkýho kakaa, ale toho se dočkám nejspíš až večer. Jedeme s Míšou na trénink. Co budeme trénovat? U mě velice ,,nestandratně" standartní tance. Věřte nebo ne, ale znovu jsem začal se spolákem. Zatím to sice není vidět, ale doufám, že se zase dostanu do tempa dřív, než mě Míša přizabije v záchvatu nasranosti. A vida, myšlenky na tancování mě na chvilku odvedly od chmurných pohledů ven. Ale teď už jsou zpátky...

No, mohl bych tu psát celé ty dvě hodiny, ale kdo by to pak četl? Na konec by zřejmě nikdo ani nedoscrolloval, takže to nechám na jindy (nejspíš zase na přístí týden).

Tak se mějte hezky, užívejte si sníh dle své kategorie a uvážení.     Zdrc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama