Prosinec 2010

Yaoi, co k tomu říct?

29. prosince 2010 v 23:48 | Gob |  Témata týdne na blog.cz
Yaoi.

Zajímavé slovíčko, které asi mnoha lidem nic neřekne. Ani já před určitým časem neměl ponětí, co to znamená, a že to vůbec něco znamená. Koho by napadlo, že tímto poskládáním samohlásek nevznikne pouze menší jazykolam (pokud si je říkáte rychle za sebou), ale i název pro jedno odvětví anime, neboli kreslených seriálů.

Představte si kreslenou postavičku, chlapce. Má řekněme modré vlasy a oči, rozhalenou košily, pokud kterou se rýsuje vypracované tělo. Představme si ho, jak jde po pláži a blíží se k jiné postavičce schované pod slunečníkem, které nevidíme do tváře.  Když se stíny těchto postav spojí (aneb chlapec dojde ke slunečníku), ležící postavička vyskočí a vrhne se druhé vášnivě kolem krku. Možná si řeknete: "No a? To je běžný příběh zamilované dvojice." Měli byste pravdu, ovšem hlavní pointa této smyšlené pohádky teprve příjde. Obě ty kreslené postavičky jsou chlapci.

Dobrá, uznávám, že jsem to mohl napsat rovnou a neprodlužovat článek zbytečným tlacháním, ale trocha te fantazie se musí taky projevit.

Já osobně jsem nikdy nebyl fanouškem yaoi a ani mě takové anime nepřitahovalo. Ale z těch několika málo seriálů (spíše epizod) co jsem zhlédl, jsem nabyl dojem, že více než na fyzickou část vztahu se autoři více zaměřují na psychiku hrdinů. Možná jsem jen neviděl ty "správné" seriály nebo díly, možná se pletu, tak mě prosím nekamenujte, pokud je to tak :-)

Ajajaj, říkal jsem si, že k tomu vcelku nemám co napsat, ale už se mi ten článek celkem rozlezl. Když si ho po sobě čtu, opravdu jsem k tomu nicmoc neřekl - spíše nic než moc, ale třeba se zlepším v některém z dalších článků. Mějte se krásně případní čtenáři. Zdrc

Článek dle světových trendů

29. prosince 2010 v 23:07 | Gob |  Pojďme se zamyslet nad.....
V dnešní době je moderní někoho citovat, používat myšlenky někoho jiného a části cizích rozhovorů si přisvojovat. Někdo řekně něco vtipného nebo dost hloupého a za chvilku se může najít na stránkách jako je lamer. Z veřejných projevů se také vždy vytáhnou věty, které jsou sice zajímavé a na první pohled zaujmou, ale vytržené z kontextu dávají úplně jiný význam, než jaký řečník zamýšlel. Ano, to jsou v dnešním světě běžné praktiky. A tak si pro dnešek dovolím být "in" a držet se světového trendu. Budu citovat náš rozhovor. Článek vznikal bezděky, ve spolupráci s mým kamarádem. Původně jsem dnes psát ani nechtěl, ale rozhovor s ním mi vnuklul nápad na téma, které sice všichni známe, ale nikdy o něm není dost článků, nikdy se o něm dost nemluví - je prostě věčné.

(pozn1: předcházela debata o nočních procházkách)


S:nooo, tak to je tiez fajn, clovek ale potom moc premysla o vsetkom...
G:to taky nekdy neni na skodu :-)
S: to som robil minule leto, siel na plazovy volejbal a potom 6 km vecer domov
S: nooo, clovek si utriedi myslienky

G:anebo prave rozhaze...zalezi nad cim premysli :-)
S: nadcimkolvek, mas cas si to v klude premysliet, horsie je, ze niekedy rozum radi jedno a srdce druhe, otazka je, co posluchnut
G: obavam se, ze to je stejne tezka a dlouhodoba otazka, jako jestli byla driv slepice nebo vejce
S: to mas pravdu
G: myslim si, ze prave tenhle souboj dokaze myslenky pekne pomichat a rozhazet :-)
S:v podstate ano
S: uz si len vybrat, riadit sa srdcom, alebo rozumom
S: v podstate kym tam nebude harmonia, stale budeme nestastni

S: hlavne ak ide o zeny ;)
G: To je pravda, ale taky zalezi v jake situaci se rozhodujes....pokud na zacatku vztahu, kdy volis, jestli s tou holkou byt...nebo po par letech, kdyz jde o nejakou "banalitu"
G: a navic, je tezky se rozhodnout jenom pro jedno...ve vetsine pripadu budes mit pochybnosti, jestli ta volba byla spravna

S: pravda, ak ide o banality, tak srdce
ak vazne veci ako rozchod a pod, tak tam uz neviem... tam to musi byt aj srdce aj rozum
S: to vzdy ukaze az cas...
S: tak ak si nestastny a stale ta nieco stve na vztahu, tak k comu je to dobre? ale je pravda, povedat KONIEC, je tazke

G: jenomze kdyz si reknes "jo, jsem nestastnej a porad me neco stve", tak te taky vzapeti muze napadnout, ze jsou tam ale i hezky veci, na ktery vzpominas rad a rict ze je ten vztah uplne spatnej si netroufnes
S: to je pravda
S: otazka je, ci tie krasne veci prevysuju tie zle a ci uz to nie je o zvyku a o spomienkach na to pekne

S: a ci partner ma o teba zaujem a vazi si ta, alebo uz je  s tebou, lebo "musi"
G: (k tem zazitkum) pokud ano, je tezky si to priznat a pak je jasny, ze chces s tim nekym byt..pokud ne, je to namet na premysleni, proc to neklape....a teoreticky, pokud aprtenr nema zajem, bylo by logicky to skoncit uz pro jeho dobro ne? (nerikam, ze bych to tak zvladl udelat, ale asi by to tak melo byt)
S: ano, presne tak
S: teoriu sme zmakli, este prax
S: ale nie, vzdy je to zlozite a tazke

(pozn2: jistě poznáte kdo jsem já a kdo kamarád, kdyby ne, tak já tak dobře slovensky vážně neumím ;-))

Tak, teď aspoň vidíte, jak to vidíme my (dva) kluci. Tak se zatím mějte fajne. Zdrc

Z nudy, zoufalosti, stesku??

27. prosince 2010 v 12:43 | Gob |  Ze života
Tak, přežil jsem film, cestování pro stromek (což byla ve 3 ráno vskutku chuťovka), Štědrej den, rodinnou slezinu, která byla včera a dokonce i Štěpánskou zábavu, na kterou jsem původně vůbec nechtěl jít (a nutno říct, že z dobrých důvodů). Tohle všechno jsem přežil, ale co budu muset ještě letos zvládnout? Už mi nějak docházejí síly.

Jaký jsou vyhlídky? No, na zbytek roku toho moc v plánu není (možná naštěstí) a tak jediný co stojí za zmínku je Silvestr. To bude asi jediný letošní pozitivum. Budu s partou super lidí, tak doufám, že zapomenu na všechno co mně dělá starosti, se..štve mě apod.

Dneska to je článek na houby. Ani nevím, proč jsem ho psal...asi aby to tu zase neumíralo a aspoň něco se tu jednou za čas objevilo. Jedinej klad tohohle článku může být asi jen věta, která z něj vyplývá: "Pokud máte třeba jen jednu věc, na kterou se můžete těšit, nikdy nebudete na dně."

Tak, to bylo kostrbaté filozofické moudro na závěr. Mějte se fajne. Zdrc

Nebudu se bát vlka nic :-D

22. prosince 2010 v 15:54 | Gob |  Ze života
22.12.2010....opět ničím nevýznamný datum, ale napsaný vypadá hezky :P

Tak jak se pohnuly věci v životě 18letýho blogera? No, řekněme, že by se to dalo přirovnat ke stupni dopravy číslo 4-5. Je sice plno věcí, který tvoří dohromady můj život, ale jen málokdy se některá pohne.

Jen málo věcí stojí za zmínku. Na co jsem asi nejvíc pyšnej, tak že už mám všechny dárky, a dokonce jsem je sehnal všechny během jednoho odpoledne (tedy přesněji během asi 2,5 hodiny). Úroveň tomu sice odpovídá, ale jak se říká: "není důležitý jak hodnotnej dar dostanete, hlavně, že si někdo vzpomněl" Já v tomto případě raději používám "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" (je to sice zvláštní, ale kdyby jste uvažovali podobně jako já, tak vám to dá i trochu smyslu).

O čem bych dál mohl vypustit pár slov? Možná tak ještě o svém programu na nejbližsí hodiny.
Jelikož popis nudného odpoledne a montování postýlky pro netěř asi nebude moc zábavné čtivo, přeskočím až na večer (ten vás možná bude též nudit, ale pro mě bude rozhodně zábavnější).
A co že mě to tedy čeká? Chystáme se v kině v Brně zhlídnout film Paranormal Activity 2 (nebudu slibovat recenzi, páč bych se stejně nedokopal k tomu, abych ji napsal). Složení naší bandy není důležité, ale můžu vás ujistit, že kolem nás bude nebezpečno (rozhazování rukama etc.). Jen co se vrátíme, bude na mě asi čekat ještě noční bojovka a to krad...ehm obstarávání stromku :-) už se těším, jak o půlnoci potáhnu někam do lesa a ještě po takovým filmu :-D Až teď mi dochází, jak jsem si to blbě naplánoval :-D

No nic, já jdu montovat a pak si něco uvařit. Tak se mějte fajne a držte mi palce, abych v kině, v horším případě někde v lese, nedostal infarkt :-D                 Zdrc

Před koncem hodiny...

15. prosince 2010 v 13:13 | Gob |  "Důležitosti"
Zase jeden školní článek.  Nevím sice, o čem bych měl psát, ale mám na psaní děsnou chuť. Poradíte mi někdo?

Už od rána jsem vcelku bez nálady a školní den tomu rozhodně nepomáhá. Když vynechám keci (občas až moc) blonďaté češtinářky, tak fakt, že všechny doteď udělaný výkresy jsou úplně blbě a musím je předělat už vynechat nemůžu. Njehorší je, že i když učitel chápe, že stavařina jde úplně mimo mě a nebaví mě, výkresy musím stejně udělat a maturitě se nevyhnu (teda za předpokladu, že dokončím ročník a budu k ní připuštěn).

Aby měl tenhle článek i nějakou jinou informační hodnotu než to, že jsem krypl, povím si/ti/vám, že mám v hlavě jeden nápad a pokud hvězdy dovolí a země bude pořád stejně kulatá, už brzo se vám s ním tu "pochlubím".

My už snad naštěstí končíme, takže předemnou už je "jenom" hodina cestování. Tak se mějte. Zdrc

Utržená houpačka

14. prosince 2010 v 22:22 | Gob |  Ze života
Všichni známe to krásné přirovnání, že život je jako houpačka. Jendou jsme dole, je nám mizerně a nic se nedaří. Naproti tomu, když jsme nahoře (zdatný fyzik by možná řekl, že bereme-li kmitavý pohyb, tak že správný termín je ,,krajní poloha"), všechno se daří, jsme veselí a je nám fajn.

Já mám pocit, že houpačka se semnou utrhla a bohužel v poloze dole, takze jsem si solidně namlel. Abych se moc nerozkecával (nemám na to náladu a ani to nikoho nezajímá), řeknu to asi takhle:

,,Ztratil jsem o sobě iluze, hnusím se sám sobě a jsem smutnej jako už dlouho ne."

Možná to rozepíšu v některým z příštích článků, ale dneska na to nemám. Jsem hold zdrbnutej jako už dlouho ne. Kdyby tu bylo tlačítko "líbí se mi" jako na nejmenované stránce, věřím, že pokud by se sem dostalo pár určitých lidí, jistě by ho zmáčkli. Musím uznat, že tentokrát by to ale bylo oprávněný.

Horoscopo secundum vitam

12. prosince 2010 v 16:20 | Gob |  Ze života
Jojo, už je to tak. Čas letí jak urvanej a za 12 dní je tu Štědrej den. Už se kolem mě množí dotazy typu: ,,Už máš dárky?...Těšíš se na Vánoce?..." a spoustu podobných, a abych pravdu řekl, začínají mi pěkně lízt na nervy. Já chápu, že jsou to běžný otázky v tuhle roční dobu, ale přecejenom, slyšet to 5x denně a pokaždé opakovat tu samou odpověď  není ouplně košér. No, ale jelikož to není nijak zajímavé téma a každej z nás to zná na vlastní kůži, tak popojedem.

Od vánočního stereotypu se podívejme na životní stereotyp jednoho (snad)maturanta.
Co je u mě novýho?

Škola:
No, co se týče školy tak není novýho vůbec nic a ani to nic nestojí za zmínku.

Tančení:
Joo, to už je trcohu jinší soudek. V pátek jsme s Mišulí měli individuálku v Brně a konečně máme solidní sestavu na quickstep, waltz a tango. Jelikož 20. je soutěž, tak jsem zvědavej, jak se tam ukážeme :-)

Osobní život:
Posledních pár dní se mi nálada rapidně zlepšuje a mám se fajn, tak doufám, že to nějakou dobu vydrží.

Zbytek:
Co bych sem tak mohl zařadit.....ha, už vím....rodičové byli od čtvrtka v lázních, takže dům by teoreticky měl být pouze můj. Zrada - sestry neměli žádnej lepší nápad, než mi vymalovat v pokoji, vyměnit koberec a přestavět nábytek, takže čtvrtek, pátek i kus soboty byly zabity bohulibými činnostmi jako malování, umývání oken, tahání krámu po baráku atd. Ještě, že večer byl tak fajn :-) Teda, byl fajn hlavně až po tom, co jsem se vyrazil historicky znemožnit v rámci prohrané sázky. A co že jsem měl udělat? Já, jakožto absolutní antitalent na zpěv, jsem musel zazpívat jedné kamarádce pod oknem. S velkým sebezapřením a sebepřemáháním jsem se do toho dal a nakonec vydržel do konce. Přece nejsem srab, abych neplnil to, oč jsme se vsadili O:-)

Ajajaj, teď když na to koukám, tak tenhle článek vypadá skoro jako horoskop :-D Tak ať to je zhruba kompletní:

Zdraví: +-100% (rýmičku nepočítám)
Peníze: se pořád točí takže řekněme <-1000;1000>

Tak, to by zase na chvilku stačilo. Mějte se fajne.                   Zdrc

Další prosincové nedůležitosti :-)

5. prosince 2010 v 15:03 | Gob |  Ze života
Dnešek je docela zvláštní den. Čím? No, není to nic světoborného - žadné magické datum (5.12.2010  mi přijde dosti obyčejné), žádný svátek (kápo mikulášské trojky má svátek až zítra) ani nic jiného...je to de zvláštní asi vlastně jenom pro mě (koukám, že je ze mě čím dál větší sobec O:-)).
A čím je tedy významný? Když to vezmu popořadě (chronologicky, nikoliv podle významnosti pro světový mír), tak první věcí je, že jsem zase jednou poznal krásu dlouhého spánku. Ani bych nevěřil, jak se člověku může změnit nálada, když spí 10 hodin místo 4-5. Jediné, co tento krásný fakt kazí je, že se mi to asi zase dlouho nestane :-D
Dalším významným skutkem je, že jsem udělal pár výkresů do školy (abych to vysvětlil - od září to jsou první mnou stvořené výkresy, což je myslím v prosinci v maturitním ročníku celkem úspěch :-D). Co tu máme dále...na odpoledne sice nic nemám v plánu, ale věřím, že MDVS (,,můj den významných skutků) bude pokračovat a Osud mi ještě něco přichystá.
A aby den skončil vesele a příjemně, večer se s kamarádem (bez obav, žádná změna orientace, ale dívky o mě nejeví zájem :-P) chystáme do kina na nejnovější film Dana Landy - Tacho. Já jako starý landovec věřím, že to bude skvělá podívaná a pokud se mi bude chtít, tak sem pak zkusím sepsat recenzi :-)

Tak nic, jdu si lehnout, abych rychlejc strávil oběd :-) Mějte se fajne.               Zdrc

Sobota

4. prosince 2010 v 22:27 | Gob |  Ze života
...a po dlouhé době vcelku volná. Jen dopoledne jsem jel s holkama do Kroměříže, pokusit štěstí na závěrečnou zkoušku ze zdravotnickýho kurzu. Tu jsme zvládli až nečekaně rychle a něco po dvanácté jsme se už řítili směrem na Blansko. No, teda řítili - jak to jen počasí a silnice dovolovaly.
Asi už to, že jsem byl v tomto kurzu úspěšný by mi mělo zvednout náladu a první víkendový den vylepšit, ale opak je pravdou. I když jsem měl původně radost z toho, že si užiju volnýho sobotního odpoledne, hned po jeho započnutí se dostavil stav nudy a otrávenosti. Co z toho plyne?? Že když mám víkend přeplněnej, nadávám, že se asi nestihnu vyspat nebo si odpočnout, ale když tu možnost mám, nudím se a stejně si neodpočnu. Trochu na hlavu což?

Jinak aby jste si nemysleli, že jsem ten kurz dělal zbytečně, když se z něho stejně neraduju, tak jen namátkou sem napíšu i pár nevýhod. Když začnu od úplných malicherností, tak minimálně vědomí, že za měsíc nebudu už nic umět je docela smutný. Také představa, že i když se budu snažit, ale špatně a zraněný mi umře pod rukama, bude o to horší, že jsem zdravotník, protože těm by se takové věci prostě stávat neměly.

Ale koukám, že zase melu o blbostech, takže si půjdu lehnout.
                                                 
                       Tak se tu mějte fajne. Zdrc

Relativní článek o ničem

2. prosince 2010 v 21:53 | Gob |  Ze života
Už druhej článek za měsíc? Nojo, asi jsem nemocnej. Stejně mě to zase brzo přestane bavit, protože sice mám pagerank už celých 5 návštěv, ale ty jsem si naklikal sám při kontrole článku. Proč vlastně píšu tenhle článek? Vždyť je stejně jenom pro mě o mně - a vlastně skoro ani to ne, protože až ho zveřejním, jen sotva si ho znovu někdy přečtu. No, to je fuk...

Zítra mě čeká stužkovák. Jestli se těším? Nevím na co bych se měl těšit, ale mám vcelku přesnou představu, na co se naopak netěšit. Rozebírat to by bylo zbytečný, ale třeba někdy časem. Nějak na mě působí ty slaďáky od Nedvědů, Ortelu apod...mám zase takovou melancholickou náladu, můj velmi častý stav (aspoň v poslední době).

Asi už se na to psaní pro dnešek vybodnu, až si to někdy časem budu číst, maximálně mě z toho zase chytna blbá nálada.
     Takže se radši mějte hezky a dobrou noc.                     Zdrc

Zima

1. prosince 2010 v 13:56 | Gob |  Ze života
Tak už je to tady. Sněží. Z nebe se valí spousta bilých částeček, které mnozí vítají a mnozí také proklínají. Koukám se ze školní učebny oknem ven do parku a sleduji děti, jak si vesele hrají, pobíhají a radují se ze života. Ještě aby ne. V jejich věku ještě nemají žádné starosti a problémy, nemusí řešit maturitu, zimní kalamity, nesjízdnost silnic...prostě nic.

Oči studentů se na to dívají nejspíš tak, že se asi pěkně prokloužou cestou domů, doufajíc, že je zledovatělý chodník nesveze až pod kola šaliny nebo auta. Někteří se možná těší na chvíli, kdy vyběhnou ven z hlavních dveří své školy,rychle udělají pár koulí a vmetou je svým kamarádům do těla hned, jak i oni vyjdou z budovy ven. Jojo, zlaté časy koulovaček....

Dospělý člověk, který se později bude pomaloučku a opatrně odebírat vstříc domovu z práce, bude možná přemýšlet o tom, jak krutě mrzne a jak letošní zima bude tuhá. Bude nebo nebude? Těžko říct. Ale indiáni prý už od léta shromažďují dřevo...

Asi nejvíc budou návalem bílého deště ,,potěšeni" řidiči. Ať už řídí cokoliv, nápor těchto ledových krystalků jim jistě cestu nezpříjemní. Sám už se mohu mezi takové smolaře zařadit. Moje situace je však trošku komplikovanější. Stejně jako spousta mých kamarádů a známých, i já zažívám svoji první zimní sezonu za volantem. Doufám, že ji všichni přežijeme ve zdraví a bez materiálních škod.

Pořád sněží...no, ještě aby ne, vždyť článek píšu jen pár minut...ikdyž...jedna věc se přecejenom změnila...už nesněží - začalo chumelit.

Abych byl upřímný, nejradši bych teď v té škole zůstal až do zítřka. Bylo by to fajn. Dohnal bych všechny resty, dokreslil výkresy, možná se i něco naučil. Ale bohužel mám smůlu, budu muset do toho nepříjemného počasí. Sice až za dvě hodiny, ale stejně budu.

Kdybych aspoň mířil rovnou domů, do tepla a k hrnku horkýho kakaa, ale toho se dočkám nejspíš až večer. Jedeme s Míšou na trénink. Co budeme trénovat? U mě velice ,,nestandratně" standartní tance. Věřte nebo ne, ale znovu jsem začal se spolákem. Zatím to sice není vidět, ale doufám, že se zase dostanu do tempa dřív, než mě Míša přizabije v záchvatu nasranosti. A vida, myšlenky na tancování mě na chvilku odvedly od chmurných pohledů ven. Ale teď už jsou zpátky...

No, mohl bych tu psát celé ty dvě hodiny, ale kdo by to pak četl? Na konec by zřejmě nikdo ani nedoscrolloval, takže to nechám na jindy (nejspíš zase na přístí týden).

Tak se mějte hezky, užívejte si sníh dle své kategorie a uvážení.     Zdrc