Samota

7. července 2009 v 22:59 | Gob |  Pojďme se zamyslet nad.....
Je tu další z úvah...bude asi trochu pesimistická, ale to je moji momentální náladou takže to neberte moc vážně.

Dneska, když jsme se vraceli z výletu a projížděli jednou vesnicí, všiml jsem si jak proti nám jde stará paní, s berlí, košíkem a svěšenou hlavou. Nevím, čím to je, ale najednou mě přepadl smutek. Pořád jako bych se vracel do oné vsi a viděl tu smutnou chůzi, ze které přímo sálala samota. Netvrdím, že ve stáří je každý nutně sám, ale co když to někoho potká?? Sám musí přemýšlet nad svým osudem, kolik mu ještě zbývá času, jestli se najde někdo, kdo na něj myslí a třeba mu donese kytku na hrob? Nepochybně matku zabolí, když vychová dceru a ta za ní pak zajede jednou do roka a to jen tak z povinnosti popřát k narozeninám.

Opravdu samota přichází s věkem? Nemyslím teď samotu toho typu, že někdo zůstane sám doma půl dne, a buď celou dobu prokecá na internetu s ostatníma nebo kouká na film a ani si neuvědomí že je sám. Myslím tu samotu, kdy se vracíme domů a víme, že nás nečeká milující náruč - ba ani ta nemilující. Žádná vlídná tvář a zájem o to, jak se člověk dneska měl a jak si probíhal další z jeho spousty dní. V nízkém věku asi takové věci až tak moc nevnímáme. Jako děti spíš řešíme, jestli si s námi bude mít kdo hrát a když ne, jak jinak se zabavíme. V pubertě má asi každý svoji partu a i ti nejosamělejší mají aspoň někoho. Většinou však třeba nestojí o pozornost rodičů a příbuzných. V dospělosti jistě člověk někoho potřebuje, ikdyž má plno práce a plno starostí - avšak možná právě proto je tahle potřeba ještě silnější. Mít možnost se někomu vypovídat je dar. A ve stáří? Nejspíš každý člověk chce mít někoho, ským by mohl společně prožívat podzim života a jistě bolí být na to sám.
Dle mého názoru je to pro psychiku obrovský nátlak....ten zoufalý pocit a přitom čisté vědomí, že je někdo sám. Bez přátel, kteří by ho podrželi nebo se jen občas zajímali.


Úvaha opět krátká, ale nemám náladu dál nad tím dumat. Tak se mějte krásně a hezký léto. POkud mě zas chytne nějáká taková nálada, možná bude další článek i dřív než za další měsíc. Zdrc
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mar-yeah Mar-yeah | Web | 8. července 2009 v 12:49 | Reagovat

:'( Krásná, smutná a pravdivá... Tohle mě nenapadlo a paní jsem asi přehlídla. Každej z nás chce někoho, kdo ho bude mít rád nebo milovat. Někoho kdo se o nás ve stáří postará... Ted jen si to uvědomit až pojedem za bábi...

2 Kávová slečna Kávová slečna | Web | 8. července 2009 v 17:21 | Reagovat

To je opravdu pravda pravdoucí. Na stáří být sám, musí neuvěřitelně bolet. Jen smutek čtyř prázdných stěn...:(
Tahle úvaha opravdu dokáže přinutit člověka přemýšlet..

3 Peťka;) Peťka;) | Web | 11. července 2009 v 11:35 | Reagovat

podle mě samota nepřichází s věkem... samota je pocit, který může mít klidně i pětileté dítě, když nemá u sebe zrovna svého kamaráda... každý chce vedle sebe mít někoho, na koho by se mohl spolehnout a kdo mu dodá pocit, že není sám... :(

4 Meggy & Charlie Meggy & Charlie | Web | 17. července 2009 v 9:52 | Reagovat

Tohle je složitá otázka...Někteří považují samotu ve chvíli, kdy se pohádají s kamarádkou, najednou tvrdí, že jsou sami, přesto mají kolem sebe stále "obecenstvo"...I mladý člověk může být sám...Nemyslíte??
Povím vám krátký příběh o jedné slečně, říkejme jí třeba Lin..
Když se narodila,její měsíce začali v dětském diagnostickém ústavu v inkubátoru. Narodila se předčasně a její máma se jí ještě před narozením vzdala...Usmálo se na ní ale štěstí v zhruba osmi měsících života se jí ujala její náhradní rodina..Vše bylo skvělé, než-li se po 16ti letech její adoptivní mamka dozvěděla, že její dcera nějakou dobu prožívala lásku se slečnou o tři roky starší...Zavrhla ji..Najednou opět neměla Lin rodinu..Ačkoliv tu byli lidi, kteří jí měli rádi, ona již po druhé přišla o rodinu...a to že je teenager na tom nic nemění..Je sama..Nebo myslíte, že to není samota.? Je..Je to smutek, samota, bolest, zklamání a otázka:,,Má smysl žít?"
S pozdravem Meggy

5 vera01 vera01 | Web | 13. září 2009 v 11:58 | Reagovat

tohle mívám často, pocit smutku když vidím strého člověka jak jde sám a nikdo kolem něj není aby mu pomohl a potěšil ho. občas stačí když se na něj usměješ a on se usměje taky a ty víš že ho to potěšilo, to je hezký...

6 vera01 vera01 | Web | 15. října 2009 v 13:54 | Reagovat

prosimtě sliboval jsi že sem článek přibyde možná za kratší dobu než je měsíc ale tohle jsou 3 měsíce - žiješ vůbec??ozvi se taky

7 vera01 vera01 | Web | 6. listopadu 2009 v 16:27 | Reagovat

ahojda člověče kdy bude ten článek???:Dto je hrůza - chytej inspiraci

8 Crispy Crispy | Web | 20. listopadu 2009 v 10:27 | Reagovat

na stavárně je to zatím fajn, jenom asi propadám z fyziky :D, protože Nikelová je strašná učitelka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama