Červenec 2009

Samota

7. července 2009 v 22:59 | Gob |  Pojďme se zamyslet nad.....
Je tu další z úvah...bude asi trochu pesimistická, ale to je moji momentální náladou takže to neberte moc vážně.

Dneska, když jsme se vraceli z výletu a projížděli jednou vesnicí, všiml jsem si jak proti nám jde stará paní, s berlí, košíkem a svěšenou hlavou. Nevím, čím to je, ale najednou mě přepadl smutek. Pořád jako bych se vracel do oné vsi a viděl tu smutnou chůzi, ze které přímo sálala samota. Netvrdím, že ve stáří je každý nutně sám, ale co když to někoho potká?? Sám musí přemýšlet nad svým osudem, kolik mu ještě zbývá času, jestli se najde někdo, kdo na něj myslí a třeba mu donese kytku na hrob? Nepochybně matku zabolí, když vychová dceru a ta za ní pak zajede jednou do roka a to jen tak z povinnosti popřát k narozeninám.

Opravdu samota přichází s věkem? Nemyslím teď samotu toho typu, že někdo zůstane sám doma půl dne, a buď celou dobu prokecá na internetu s ostatníma nebo kouká na film a ani si neuvědomí že je sám. Myslím tu samotu, kdy se vracíme domů a víme, že nás nečeká milující náruč - ba ani ta nemilující. Žádná vlídná tvář a zájem o to, jak se člověk dneska měl a jak si probíhal další z jeho spousty dní. V nízkém věku asi takové věci až tak moc nevnímáme. Jako děti spíš řešíme, jestli si s námi bude mít kdo hrát a když ne, jak jinak se zabavíme. V pubertě má asi každý svoji partu a i ti nejosamělejší mají aspoň někoho. Většinou však třeba nestojí o pozornost rodičů a příbuzných. V dospělosti jistě člověk někoho potřebuje, ikdyž má plno práce a plno starostí - avšak možná právě proto je tahle potřeba ještě silnější. Mít možnost se někomu vypovídat je dar. A ve stáří? Nejspíš každý člověk chce mít někoho, ským by mohl společně prožívat podzim života a jistě bolí být na to sám.
Dle mého názoru je to pro psychiku obrovský nátlak....ten zoufalý pocit a přitom čisté vědomí, že je někdo sám. Bez přátel, kteří by ho podrželi nebo se jen občas zajímali.


Úvaha opět krátká, ale nemám náladu dál nad tím dumat. Tak se mějte krásně a hezký léto. POkud mě zas chytne nějáká taková nálada, možná bude další článek i dřív než za další měsíc. Zdrc

Depkaření....

3. července 2009 v 13:00 | Gob |  Pojďme se zamyslet nad.....
Ahoja...zase po delší době jsem se nad něčím zamyslel Pojďte zkouknout, co moje hlava vyplodila, ač to není veselé téma.


Každej z nás si občas zažije ten stav, kdy je mu smutno, myslí si, že nic nemá cenu a celej svět je proti němu. Těžko se pak zvedá nálada a většinou pomůže buď dostat do krve pár promile nebo to zaspat. Ale tato rozhodnutí většinou přijdou až později nebo na nečí radu. Než je však zrealizujeme, je tu určitá doba, doba, kdy nad vším opravdu přemýšlíme a depka nás opravdu drtí. V tomto období se většinou najde minimálně jedna osoba, která se nám snaží pomoct a náladu zlepšit. Málokdy se to podaří a většinou za to můžou tyhle věci:

a) naprosté přesvědčení o tom, že ta daná situace se nikdy nemůže zlepšit a je vážně nejhorší
b) znemožnění (a občas ž znechucení) povzbuzování
c) neuznání cizího názoru a sebepřesvědčování o vlatní pravdě

Těch důvodů může být mnohem víc a záleží na konkrétní situaci a lidech samozřejmě :-) Ikdyž ani mě se to občas nedaří, uznávám názor, že stačí překonat výše uvedené podmínky a nálada se určitě zlepší. Vždycky stojí aspoň za pokus tomu druhému naslouchat a přemýšlet nad tím co říká...neplácat se zoufale ve svém smutku.

Je to sice krátká úvaha, ale nějak nevím, co bych ještě napsal :-)

Na závěr ještě přídám pár songů, při kterých se mně osobně depkaří nejlíp (pokud to tak lze vůbec říct )






Je to jenom pár ukázek, je jich samozřejmě víc :-)

Tak to je pro dnešek vše....mějte se pěkne a hezky prázdniny :-)